Říjen 2013

31/10/13 - Diary.

31. října 2013 v 20:03 | Stella |  Diary
1st day of recovery.

Ahoj, všichni.
Dneska je pro mě hodně důležitej den, protože jsem si uvědomila, že potřebuji pomoc a rozhodla jsem se, že už to takhle dál nejde. Už rok si nechávám život ovládat depresema a anorexii a rozhodla jsem se o tom mluvit. Ne jen, že budu chodit na terapie, ale založila jsem si právě tento blog, který bude moje motivace k tomu, aby jsem to nevzdala. A taky bych chtěla pomoci ostatním lidem se stejnými problémy.
Tento blog, bude hlavně o zdravém životním stylu a vývoji mé situace - každý den sem budu psát deníky, moje pocity, pokroky a zjištění.

Začneme dneškem!
Ráno jsem vstala a neměla jsem sebemenší ponětí co budu dneska dělat, měla jsem zvláštní pocit, jakokdybych měla každou minutu zešílet nebo co. Máma se mě snažila dostat ven, abych někam s někým šla, ale poněvadž většina mých kamarádek jsou důvod proč občas chci skočit pod vlak a ještě ke všemu teď nemáme moc dobré vztahy, tak jsem to radši vynechala.
Dnes jsem si uvědomila, že už to takhle nechi dál nechávat, že chci něco se svým současným stavem dělat a tak mě napadlo, že si založim blog a světe div se, už teď se cítím o trochu líp. Vlastně, citím se o hodně líp, protože jsem se rozhodla odpustit si a začít něco dělat a furt jenom nesedět a nenadávit si. Což je velký pokrok :)

Ve škole máme prázdniny, takže tam jdu až v pondělí. Vzhledem k tomu, že tam potkám pár lidí se kterýma mám nedořešenejch několik věcí, tak se mi tam moc nechce, ale budu to asi muset vydržet no. Vlastně ani o zas tak moc nejde :) Problémy se musí řešit, aby mohlo být všechno zase v pořádku :)

Ale těším se na pondělí, protože je to den, kdy jdu zase poprvé po dlouhé době někam cvičit! Doufám, že na tom nebudu moc špatně s únavou.

Jinak jídlo dneska - budu si zapisovat jídlo, kvůli tomu, abych jedla VÍC a zdravě. (Nejsem proana blog!!!!!!)
S jídlem to dneska bylo dobrý, snědla jsem celkem dost.

S - Musli
O - Losos, rýže
S - Dvě mandarinky
V - Míchaná vajíčka, celozrnný chleba
+ Dvě sušenky, kafe, zelený čaj a vypila jsem asi 4 sklenice vody


Healthy Girls Club

31. října 2013 v 17:20 | Stella |  Lifestyle
Jak určitě víte, tak nemám zdravý vztah k jídlu a ke svému tělu. I když jsem hodně hubená, tak nejsem zdravá. Jídlo si vyčítám, buď se přejídám a nebo nejím vůbec. Jsem tak unavená, že nedokážu ani cvičit. Cítím se staře, moje tělo je celé tuhé, bolí mě, občas jsem tak unavená, že nedokážu večer vydržet dýl jak do devíti a přes den musím hodně bojovat, abych ho celej neprospala. Asi je to tím, že žiju na 500 - 600 kaloriich denně a mojí psychikou, ale rozhodně je to něco co chci změnit.
Už nehodlám držet diety, už nehodlám hladovět a potom toho sníst hrozně moc a potom mít výčitky a zase hladovět. S dietama je konce. Začínám totiž s něčím co se jmenuje "zdravý životní styl" a když říkám životní, tak tím nemyslím, že to budu držet tejden, ale myslím tím, že to přizpůsobím tak abych to měla po celý život. Přizpůsobení - to je takové kouzelné slovíčko, díky kterému perfektně vyvážíte vaše návyky, bez toho aniž byste se museli něčeho vzdávat nebo se dokonce nějak omezovat. Hlavní je být šťastní a spokojení.

ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL (podle mě)
Spousta z vás si pod tímto pojmem představí někoho kdo pije jenom vodu a jí saláty a každý den vstává v pět do posilovny a vždy má úsměv na tváři, ale v žáludku a v duši hluboký žal. Ano, tak to dopravdy je, já nebudu lhát, mám to sama vyzkoušené.
Ale chtěla bych vám představit MOJÍ představu o ZDRAVÉM ŽIVOTNÍM STYLU:

1) Zdraví? Jaký zdraví?
Zdraví v těle. Zdraví v duši. - Oboje je stejně důležité a vzájemně se doplňuje. Jedno nemůže fungovat bez toho druhého. Byla bych si přála, aby mi tohle někdo řekl.

Když někdo řekne, že bude žít zdravě automaticky si myslí, že toho dosáhne tak, že přestane jíst všechno sladké, tučné, smažené a tak. Vydrží to tak týden a potom sní tabulku čokolády na posezení, načež ho zaplavý vlna výčitek a začne s další stupidní "žádnej cukr a tuk" dietou. Věřte mi že ani vaše tělo, ani vaše duše vám nepoděkuje, když vyškrtnete všechno "špatné" jídlo z jídelníčku. Budete mrzutí, naštvaní, unavení, nebudete dodržovat dietu a max za dva týdny na tom budete ještě hůř než jste byli. "Životní" styl je to proto, protože je to skupina návyků, které máte celý život. A když se najednou rozhodnete, že přejdete na zdravější způsob žití vašeho života, tak to neznamená, že budte celý život na dietě. Neznamená to, že už v životě nebudete jíst sladké. Protože potom nebudete vědět, kdy přestat a dostanete se do velkým problémů. Protože tohle není dieta. Je to způsob jak budete žit celý svůj život.

2) Sladké, tučné, smažené? ANO, ale vše s mírou!
Míra, modernizace, přizpůsobení. Mužete jíst naprosto všechno, ale s mírou. Utápět zlomené srdce v zmrzlině? Proč ne, ale stači jeden den a potom se radši přihlašte na hodiny boxu. Každodenní vysedávání v mekáči? Nope. Mekáč je fajn, ale né každý den, už jenom kvůli zdraví. Choďte tam třeba jednou týdně a vaše tělo vám poděkuje, věřte mi. Něco sladkého každý den? ANO ANO ANO! Miska sušenek, čokoládová tyčinka, zmrzlina cokoliv, ale v míře. Trochu každý den, ale rozhodně se neomezujte. Naopak, myslím, že je to naprosto v pořádku a je to zdravé a udrží vás to v duševní pohodě.
Rada zní jasně - jezte všechno, ale v míře, nepřejídejte se, ale hlavně se neomezujte.

3) Jídelníček
Jezte nejlépe 5 porcí denně, pijte hodně vody a čaje, jezte hlavně zdravé jídlo jako jsou ryby, maso, luštěniny, ovoce, zelenina. Den začněte velkou snídaní a zakončete ho něčim lehčím, nekoukejte na kalorie, ale na kvalitu.

4) Cvičení
Cvičení je důležité pro vaše tělo, a rozhodně není dobrý cvičit z donucení a jenom kvůli tomu, abyste pálili kalorie.
Já napřiklad miluju ten pocit po cvičení a i když jsem naprosto rudá a zpocená, tak se cejtim naprosto krásná.
Nenuťte se do něčeho co vám není přijemné! Nesnášíte běhání? Zkuste hodiny jógy - za sebe můžu říct, že je to to nejlepší co jsem kdy vyzkoušela. Nebo zkuste kickboxing, kde ze sebe vyboxujete všechnu negativní energii. A jestli nemáte čas někam chodit, tak jednoduše cvičte doma, podle videii na youtube. Jde o to, se proste trochu hejbat.
Budete se cítit skvěle a nebudete mít naprosto žádné vyčitky co se týče jídla.

-----

Vytvořila jsem si tento plán, protože se cítím nezdravě. Nedělám to kvůli tomu abych hubla nebo tak něco. Dělám to kvůli tomu, abych začala žít zdravě, abych neměla výčitky kvůli jídlu, abych nebyla unavená a aby mě všechno tak nebolelo.
Můj osobní plán, který jsem si vytvořila speciálně na míru vám také napíšu.

Happy Girls Rules!

31. října 2013 v 15:24 | Stella |  Lifestyle
Rozhodla jsem se že budu šťastná a zdravá a že už nenechám anorexii a deprese, aby mi zasahovali do života. Sestavila jsem si pravdila, kterými se budu řídit, který mi pomohou, kdykoliv se budu cítit zase špatně. Myslím, že je to dobrá věc si to hezky sepsat, abych na to už nikdy nezapomněla. Možná to pomůže i vám :)

Nebudu se s nikým srovnávat.
Nebudu se přejídat ani hladovět.
Budu si odpouštět a nebudu na sebe tvrdá.
Šálek zeleného čaje vyřeší všechno.
Nebudu se chovat, tak jak nechci jenom proto, abych se zavděčila lidem.
Mám právo odstřihnout špatné lidi ze svého života.
Budu upřímná.
Je v pohodě být sobecká.
Nebudu moc přemýšlet nad věcma, které nezměním.
Nenechám se ovlivnit.
Nebudu se vážit každý den.
Budu chodit ven.
Půjdu si za svými sny.
Nebudu už nikdy křičet na mámu.
Yoga je to nejlepší co udělat.
Budu se chovat jako rolemodel.
Budu šťastná z maličkostí.
Budu hodně spát.
Nebud hnusná na lidi.
Najdu si pravé kamarády.
Budu myslet pozitivně.
Budu se hodně učit ve škole.
Budu inspirace pro ostatní.
Budu hodně číst.
Nenechám vztek, aby mě ovládal.
Zvládnu se zotavit.
Už nikdy nebudu smutná víc jak den.
Nechám některé věci odejít.
Nabudu sebevědomí.
Musím si uvědomit, že na mě záleží.
Budu dělat víc věcí, díky kterým jsem šťastná.
Stanu se beauty guru.
Nebudu už trápit moje tělo.
Každej den si udělám hezkou snídani.
Začnu se usmívat na lidi, kteří vypadají, že mají špatný den.

Budu milovat sama sebe.

Všichni máme právo změnit si život.

31. října 2013 v 14:01 | Stella |  ABOUT
Ahoj, vítám vás na mém blogu. Touhle větou se vždy začíná ne? Uprímně, nejsem moc dobrá ve vysvětlování věcí a nedokážu správně přenést mé myšlenky do psané podoby, ale budu se snažit a tak mě prosím vyslechněte.

Jmenuji se Klára, ale tady na blogu budu používat Stella - čistě kvůli tomu, že to jméno miluju, ale také kvůli tomu, že jsem hrozně paranoidní a nechci, aby si někdo koho znám dal dvě a dvě dohromady a odhalil mojí identintu :D

Založila jsem tento blog, aby jsem získala zpátky sama sebe.
Povím vám můj příbeh: Začalo to všechno jídlem. Před dvěmi lety jsem byla naprosto normální holka, jedla jsem hodně, to přiznávám, ale vůbec mi to nevadilo. Nedá se říct, že bych nějak přibírala na váze nebo tak něco, byla jsem normální - bylo mi třináct a vážila jsem 48-49 kilo. Zrovna v té době jsem potkala svojí nejlepší kamarádku, byly jsme pořád spolu, protože nás spojovalo tolik věcí, no a když jsme byly u ní, tak jsme pořád jedly. Naprosto pořád a hodně. Trvalo to takhle asi půl roku a o prádninách jsem zjístila, že vážim asi 52 kilo. To mě malinko znepokojilo, protože jsem vždy bývala taková ta hubená holčička, která měla přirozenou podváhu a najednou jsem si připadala hrozně tlustá, i když jsem nebyla. Začala jsem s dietama a cvičením. Myslela jsem si, že to mám pod kontrolou a že až zhubnu, tak budu v pohodě a začnu jíst normálně a zdravě. No, to se mi malinko nepovedlo. Teď je mi skoro patnáct, vážím 44 kilo, nejím ví jak 600 kalorii denně, mám strach dát si kousek čokolády a mám panickou hrůzu z toho, že přiberu. Nepřipadám si jako anorektička - nejsem vyhublá, nezvracim a není to tak, že bych jídlo úplně vyškrtla, ale připadám si jako kdyby mě ovládal malej hlásek uvnitř, díky kterýmu si jídlo nedopřávám a hlavně vyčítám. Díky bohu, že nemám žádnej dávivej reflex, protože zahrávat si s bulimii nechci, ale na druhou stranu mi to přijde jako úžasný řešení - bůh ví, že už jsem to nemálokrát zkoušela. I když asi nejsem těžký případ, stejně je těžké s tímhlě žít, protože musíte mít absolutní kontrolu nad tím co jíte, aby jste se vůbec mohli cítit dobře. A asi nejhorší jsou ty výčitky a to jak si nedokážete rozhodnout jestli si něco dát nebo nedát. Mám pocit jako kdyby jídlo kontrolovalo můj život.

Jak jsem řekla, jídle to začalo, ale tohle vůbec není konec mýho příběhu.

Každý z nás se už někdy v životě cítil smutně, měl depresi třeba ze špatného dne nebo z rozchodu, ale jaký to asi je, když je v někdo depresi každej den svýho života už víc jak rok? Je to na nic. A ještě víc na nic je, když máte tu depresi ze sebe, protože se nenávidíte až tak moc, že si vědomě ubližujete tím, že si nedovolíte být šťastný, protože máte pocit, že si to nezasloužíte. Ano, nenávidím se - to jak vypadám, to jak se chovám. Ikdyž jsem ve finále soutěže krásy v Paříži, ikdyž mi módní fotografové řekli, že mám tvář modelky a že až budu starší, tak mám přijít - já se prostě necítím, že jsem hezká. Jsem vcelku tuctová bledá blondýna se špatnou pletí. Moje chování je ještě horší - jsem introvert, uzavřená, tichá a klidná, ale jsem hodná a milá a dokážu lidem pomoct a když se překonám, tak zářím jako sluníčko. Bohužel ostatním lidem se moje chování asi moc nelíbí. Prý jsem moc tichá a měla bych se víc bavit. Jejich představa o zabávě je opít se do němoty, zhulit se a s někým se vyspat. Ne, děkuji. Vždycky jsem byla pyšná na to, že jsem takováhle. Ale bohužel v téhle době maj lidé takovéhle chování rádi a kluci si vždycky vyberou tu největší děvku a hodný holky zůstanou se slzama v očích. Chci zůstat sama sebou a nechci dělat věci, který jsou mi proti srsti, jenže ten nátlak je neskutečný a já už opravdu nevím co je správné a co není.
V téhle době jde jenom o tom, abyste byli co nejhubenější a nejhezčí a nejlíp oblékaní a všichni vás furt jenom s někým srovnávají a prostě je to těžký.
Právě teď nemám nikoho, pro nikoho nejsem dost dobrá a vlastně nejsem dost dobrá ani sama pro sebe. Moje chování je ještě horší, protože jsem pořád smutná, unavená, v depresi a mám pocit, jako kdybych v sobě tahala pytel kamení co mě sráží pořád níž a níž. Zhoršuje se to a zhoršuje, také vlivem některých věcí co se staly. Mám pocit, že můj život je jedno velký zklamaní a že nemá cenu, abych vůbec žila, protože mě stejně nikdo nemá rád a rok už je moc dlouhá doba na to, bych snášela tohle všechno.

Ale já to nevzdávám. Už nechci promarnit ani minutu. Chci být uspěšná, chci si založit módní a lifestyle blog, chci se stát beauty guru na youtubu a chci zabránit tomu, aby se kdokoliv někdy cítil stejně jako já. Teď se dostáváme k podstatě tohoto blogu. Je to můj "recovery" blog. Budu sem psát deníčky, budu sem psát to, jak si vedu na mé cestě za jiným a lepším životem. Chci být zdravá a šťastná. Promluvila jsem si s mámou a budu chodit k psycholožce, chci změnit můj životní styl, můj přístup k jídlu a hlavně se chci naučit milovat sama sebe. Jestli chcete tak se ke mně přidejte, budu ráda za podporu a třeba dokážu pomoct i vám.